V důsledku tohoto úsilí organizace často hromadí směs postupů, přístupů, žargonu, buzwordů, často převzatých z nesouvisejících oblastí, bez jakékoli ucelené vnitřní logiky nebo integrace. Tato směsice metod může vypadat inovativně, ale vzniklý kočkopes může vyvolat zmatek a v konečném důsledku snížit kvalitu na úrovni systému řízení IT.
Tento trend je zřetelný u řady nově aktualizovaných frameworků či metodik, kdy v rámci modernizace byli ‚přimíchány‘ všechny nyní populární slova s cílem vytvořit dojem aktuálnosti a modernosti, často bez kritického zkoumání relevance, kompatibility nebo dopadu na původní cíle metody. Výsledkem je nekoherentní slepenec nesourodých konceptů, které nijak nezapadají do původního smyslu vzniku metodiky, která se stala indiferentním jídlem bez chuti.
Stručně řečeno, přimíchávání dalších a dalších ‚příchutí‘ nevede ke zlepšení. „Méně znamená více“ – empirika, která bývá často ignorována.
Jako finální fáze se potom metodika stane cílem. Začneme měřit vyspělost resp. maturitu zavedení metodiky (například DevOps, ITIL) a logikou více=lépe se prohlubují rituály, role a artefakty metodik. Co bylo původním cílem používání dané metodiky je zapomenuto, metoda je cíl.
